Slovo úvodem o mě, Vojtěch Ospalík

CO DĚLÁM?

Trvalo mi to dlouho než se mi povedlo v sobě najít a dobře poznat moje dvě stránky, které mi udávají směr mé energie.

Je to psychologie, neboť chci tímto způsobem pomáhat lidem okolo a lidská mysl a duše mě nesmírně zajímají.

Je to výtvarná tvorba, neboť ta je mi největší vlastní terapií sebe sama, spolu s bytím s kamarády a bytím v přírodě.Mrkněte na galerii, kde mužete mou tvorbu zhlédnout a třeba i něco odkoupit. Taky pro to, že když maluji, přestávám vnímat čas, začne ubíhat úplně jinak a připadá mi často, že nemusím vynakládat žádnou energii abych tvořil, že spíše tvorba nabijí energií mě. Kdysi jsem se tvorbě věnoval více, pak mě nevzali na umělecký obor tak jsem se rozhodl soustředit hlavně na psychologii. Po čase jsem ale zjistil, že nemusím v sobě zapírat jedno, abych mohl být druhé a uvědomil jsem si, že by dokonce šlo tyto dvě stránky skloubit!

Jde i tvořit a také se věnovat práci s lidmi, v arteterapii tvoříme společně a proces působí léčivě.

Aktuálně se ale ze všeho nejvíce věnuji utváření Společenství v Domě Za Břehem a pracem kolem tohoto domu. Učím se pracovat se dřevem, s všemožným nářadím, vymalovat stěny, propagovat a organizovat tento projekt. Nastěhovali jsme se 2. prosince 2020 a byly to asi nejnáročnější tři měsíce v životě, ale věděl jsem, že ze sebe budu muset dostat to nejlepší. Nejsem Čech, jsem pozemšťan s českým občanstvím. Nejsem bílý a ani černý, jsem prostě člověk. Nejsem asketik a ani bohém, věřím v cestu středu. Nejsem pro pravici, ani levici, věřím v cestu dobra pro lidi. Ta cesta nemá býti ani jen levá, ani jen pravá, ale taková jaká je aktuálně nejvíce potřeba. Taky, protože věřím, že by se měly hledat mosty mezi názorovými skupinami, ne jen házet ještě další krokodýly do propasti mezi nimi. Nejsem křesťan a ani muslim. Zatím každé náboženství, o které jsem se zajímal mně něčím oslovilo, každé ke mně nějakým způsobem promluvilo. Každá svatá kniha je dílem proroka, který nějakým jiným způsobem popsal cestu k osvobození duše. Nejvíce mě ale zatím oslovila cesta Buddhy a Patandžalího (jako první sepsal 8 pilířů jógy). Rozhodl jsem se ale pro vyhnutí se škatulkám a neztotožňovat se ani s jedním náboženstvím. Hledám společné znaky různých duchovních cest, ne způsoby, jak se od jiných cest vyčlenit. Taktéž mám pocit, že čím více specifická je daná škatulka kam duchovně patřím, tím více to pak vede k modlářství a externalizaci mé duchovní síly. Tedy pak místo toho abych hledal sílu v sobě, hledám ji v určitém bůžkovi, svatém, energii, krystalu či rituálu. Hledám způsoby, jak se inspirovat starými tradicemi a funkčně a autenticky je převádět do aktuálního života. Také hledám způsoby jak se zabývat spiritualitou a přitom být nohami pevně na zemi.

NĚCO MÁLO O MĚ

Věřím hlavně v přírodu a její božskost

Věřím, že bůh je všudypřítomný, nikde jej není více ani méně. Pouze na některých místech a v některých časech si lépe uvědomujeme jeho přítomnost.

(nebo její přítomnost, neboť bůh nemá pohlaví)

I my jsme boží a bůh nás stvořil jako svobodné bytosti, které se rozhodují samy za sebe.

Věřím v úžasnou moc vody, vzduchu, zvuků a vůní přírody. Vyvinuli jsme se v symbióze s naším původním prostředím.

Od prvního jednobuněčného organismu až po teď má každý z nás jednoho přímého příbuzného, který byl jedním z prvních živých organimů. Ano, zastavte na chvíli a zamyslete se nad tím, Vaši Praprapa (asi miliardkrát na tisíctou pra) babička a dědeček byli ještě jednobuněčné organismy! Takovou dobu se naše rětězce Dna a Rna vyvíjely v závislosti na informacích z přírody kolem nás. Tak neskutečně je to propojené, představte si kolika podobami si vaši předci prošli než jste se tu ocitli Vy. Tolik úžasného pro naše duše, mysli a těla si toho pro nás za tu dobu příroda nachystala.

A přeci jen si my lidé myslíme že splácáme pár molekul dohromady (což děláme třeba ve farmacii řekl bych ne více než 100 let) a otestujem to na „dostatečně“ velkém vzorku lidí, tak hravě překonáme přírodu s jejími miliardami let zkušeností se syntézou chemických látek.

Moje pravidlo pravé ruky je, pokud něco chci ať už co se týče potravy, léčiv, chemie v domácnosti nebo také životního stylu. První se podívej do přírody, co ta nachystala a poskytla a uvaž jestli to není pro tvůj účel naprosto dostačující. A až pokud bude řádný důvod proč přírodní řešení není dostatečné, pak se dívej za věcma vynalezenýma.

Neříkám, že toto pravidlo dodržuji na 100%, nikdy to nebude dokonalé. Ale snažím se se jej držet v hlavě, aby mě vedlo správným směrem a nezabloudil bych. Toto pravidlo (první se dívej po řešení v přírodě, až pak něčem člověkem vytvořeným) se snažím ctít i v životním stylu.

Rodina či kmen?

Rodina je úžasná věc, může být ale také zranitelná, roztříštěná, rozhádaná.

Myslím že je třeba se dívat do minulosti a hledat i jiná seskupení lidských bytostí, než je rodina.

Myslím, že lidé by měli zase pomalu směřovat k původním, kompaktnějším seskupením, kmenům.

Které spolu ovšem nesoupeří, ale koexistují a postupně se stávají jedním velkým kmenem skládajícím se z mnoha a mnoha podkmenů. Naše mozky se vyvinuly na fungování v kmeni, čítajícím kolem 100 lidí, pojďme se tím inspirovat a hledat způsoby jak aplikovat dávné životní styly do těch našich. Samozřejmě jen v těch oblastech, kde jsme nenalezli jisto jistě lepší variantu. Například upustit od kanibalismu byl asi krok správným směrem.

Patriarchální systém, který chce ovládat a manipulovat lidmi, systém který chce ovce oproti svobodným bytostem, pro takový systém je rodina výhodnější než kmen. Malé uskupení je více závislé na systému, jde snadněji vystrašit, vyplašit a vypláchnout mozek mediální masáží.

Oproti tomu větší celek, o třeba 15, nebo 50 lidech, který pevně táhne za jeden provaz, mál daleko větší šanci k tomu, být více nezávislý a odpoutaný od systému.

Ne netvrdím, že všechny tyto věci děláme jen protože nejsme dost spojení s přírodou, ale vím jistě, že tomu tento nedostatek významně přispívá.

Věřím že příroda nám dává blaho a lidem kteří jí nemají dost buďto něco v životě chybí, nebo si tuto potřebu sytí nějakými daleko nezdravějšími způsoby (antidepresiva, nakupování, televize, videohry, alkohol).