Kniha Ženy z Bohnic
Jelikož ZaBřehem staví mosty i k lidem, kteří s námi nebydlí, ale mají například společné téma, sdílíme v tomto článku tip na knížku od Edny Nové z prostředí Bohnické léčebny. Edna má svérazný až dekadentně hořký ostrovtip, kterým je kniha napsána a je dále autorkou mnoha fejetonů a článků z jejího života. Pro představu uvádíme ukázku z knihy i s autorčiným krátkým povzdechnutím na závěr - prosím nestahujte knihu nelegálně, kupujte a podpořte tak autorku dál v její tvorbě 🙂
Edna Nová - Ženy z Bohnic
"Záchod je pro pacienty v Bohnicích chrámem společenského vyžití. Místní undergroundové doupě
pro otupělé buřiče. Na zemi se tísní ženské s cigárem v hubě, usrkávají rozpustné kafíčko z vlažné kohoutkové vody, teplá neteče, sorry holky, a u toho kafrají o zhovadilosti světa. Občas idylku
přetne nafintěná slečinka s parfémem v ruce, která svůj Dior deklasovala na úroveň WC fučifuků,
aby po sobě nezanechala ani ten nejmenší prd. Jemňoučkým hláskem pípne: „Prosím, můžete odejít? Potřebuji na kakání soukromí.“ A banda zdejších kavárenských povalečů se neochotně zvedne a umožní slečince přepych prázdných latrín. Hej, to je pohodlíčko jak v hotelu Hilton!
Záchodová lejdy, titulovaná také jako královna hajzlíků, je ztělesněním barvy smogu; má
šedou kůži, vlasy i oči. Ztracena v hustém kouři, schovaná ve flekatém, místy propáleném župánku, s kyslíkovou maskou připravenou, až se dostaví další astmatický záchvat, při kterém ze sebe
vychrchlá pozůstatky své duše. Lejdy v noci nespí, dřepí v prostorách vyměšování, bafá jednu za
druhou, občas se u toho dusí, občas si poklábosí s dalším insomniakem. Prášky na spaní, v těch
se vyzná. S přehledem chrlí jména přípravků jak ukolébavku před probdělou nocí: „Halí belí, Stilnox lení, Hypnogen není. Sanval v zelí a Zolpidem v petrželi.“ Bohužel, žádný zázrak současné
medicíny jí dosud dlouhodobě nezabral. A tak je to tady se všemi – na mě zkouší jedno antidepresivum za druhým, aby mi po čtrnácti dnech užívání diagnostikovali zhoršení.
Za Lejdy nikdo nechodí, nikdo z jejích známých si nevzdechne ani na čtvrthodinovou zdvořilostní
návštěvičku. Přesto není sama, síla její vůle či možná vábivé charisma jejího utrpení nás nutí schoulit se k ní na chladné, oprýskané dlaždice. I já za ní div nedolejzám, za její partou složenou ze samých poraženců. Má neoddiskutovatelné vnitřní kouzlo, jež z ní tryskavě vyvěrá, její vyčerpaný zevnějšek křičí: Hleďte, vůdkyně zdecimovaných trosek. Ale to s ní se smějeme, když žena v Bohnicích pokřtěná jako Náboženská euforie vyleze z kabinky, ukloní se Bohu a po svatém otčenáši připojí svůj dodatek:
„A Bože, Bože, moc ti děkuji za dnešní kvalitní hovno.“ Buranskému, až sprostému černému humoru se v takových podmínkách daří, kvete tu o sto šest. Zjemnělým, lyrickým dámám vstup zapovězen.
Příběh Záchodové lejdy je v Bohnicích obvyklý. Život brutální jak držka rozbitá stokilovým boxerem, otec hajzl, muž ještě větší hovado, dítě na krku a starej se sama, pomoc nečekej, ti šmejdi ti pomůžou leda do nejlacinější urny. Podepsalo se to na ní vráskami, vyrytými rýhami: padesát byste jí nehádali, možná šedesát, možná více, její tvář je bezvěká.
S ničím se nemazlí, se vším je hned hotová."

Edna Nová
Asociální extrovertka. Cynik. Neúspěšná zakladatelka čtenářských klubů. Povolání nejisté. Milovnice absurdit. Propagátor deprese a jiných anomálií.
V současné době (ne)pracující na další knize, (ne)starající se o dvě děti. Kontakt: ednabloguje@gmail.com
Slovo závěrem
Pokud Vás úryvek zaujal, neopomeňte mé psací ambice podpořit legálním stažením e-booku či si pořiďte rovnou čerstvě vytisknutou, krásnou knihu.
Píšu schválně „legálním stažením“, páč poslední dobou jen nahlašuji a nahlašuji nezákonně distribuované Ženy z Bohnic. Víte co, ono to psaní je honorováno asi tak haléřem na hodinu, takže případné stažení mimo oficiální stránky, pak vnímám velmi velmi negativně.

Více článků od autorky na https://www.blogosfera.cz/author/ednanova/
Recenze na knihu: https://www.kultura21.cz/zdravi-a-zivotni-styl/21504-zeny-z-bohnic