Psychóza, schizofrenie, spiritualita, kreativita , co je jim společné, co je odlišuje?
Jak tyto pojmy propojit?
Ze začátku je to jen spousta nesouvisejících slovíček, v tomto článku se pokusíme objasnit jaké pro většinu lidí skryté souvislosti je spojují.
Psychóza je určitý druh zážitku, není to chronické onemocnění, ovšem často se pokládá za nezdravý stav mysli, často je ale naprosto logickým vyústěním velmi stresové situace. Projevuje se změněným prožíváním vnitřního světa a s tím spojenou změnou v chování člověka. Psychózy mohou mít mnoho podob, jedno je jim společné, kontrola nad obsahem vlastní mysli je snížena a naše představy nabývají jednoduše řečeno vlastního života, osamostatňují se a přestávají být pod naší vědomou kontrolou. Jak si to představit? Začněme u něčeho snadněji představitelného.
Jdete zrovna ze zábavy, už je pokročilá hodina, v krvi máme nějakou tu společenskou promili, večer byl skvělý a bavili jsme se výborně, ale teď jdete sám/a parkem, jsou tři ráno a před týdnem tu za rohem došlo k ozbrojenému přepadení, na což jste si vzpomněl/a samozřejmě až uprostřed parku. Nezbývá než jít dál a moc na to nemyslet, což samozřejmě moc není možné, ale vy jdete dál.
Zafouká vítr a vy slyšíte vcelku zřetelně hlas zlovolně šepotající něco cizím jazykem, ohlídnete se a za vámi se pohybuje postava v dlouhém kabátu. Děs. Hrůza. A pak vidíte plechovku, která se kutálí pod vlivem větru a dochází vám že to ona vyloudila ten strašný zvuk a postavou nebylo nic jiného, než svěšená větev z jinak velmi pohledné vrby.
Předpokládám že tento příběh není úplně cizí a přeci jen by se dal nazvat ultra-krátkým psychotickým zážitkem. Dal by se popsat tak, že představa (násilníka) se oddělila od vaší vědomé kontroly a tak stačil poměrně nespecifický podnět (plechovka a větev ve větru) aby se spustila sluchová a zraková halucinace. Spuštění tohoto procesu napomohlo několik faktorů:
- Stres ( myšlenka na přepadení a nemožnost z této situace jen tak uniknout)
- Tma
- Únava
- Alkohol a drogy obecně napomáhají vzniku psychóz, známý je především vliv marihuany a stimulantů jako je metamfetamin
Stres původcem nemocí
Stres sebou obnáší pocit ohrožení pohody, ze kterého nelze jednoduše, či vůbec uniknout. Psychotické zážitky nastávají především ve stresových situacích, jelikož při nich se daleko více snažíme přikládat význam naším pocitům a tomu co zažíváme. Při psychotických zážitcích se právě proces přikládání významu vymyká kontrole, tedy jelikož jsme měli v parku strach, část naší mysli přidělila špatný význam šelestu plechovky a nemohli jsme to hned vědomě změnit a slyšet tam zase plechovku.
A tento proces může probíhat od velmi malého měřítka ( plechovka a větev v parku) až do obrovského měřítka, kdy člověk s mnohaletým pocitem paranoi si vysvětluje každou událost v jeho okolí jako spiknutí proti jeho osobě, třeba i to že teď kolem okna projela dvě červená auta za sebou a on přece nesnáší červenou, musí mu to tedy dělat naschvál. V tomto případě by se nejednalo o halucinaci, neboť nevnímal nic změněně ale o blud, což je nevyvratitelné přesvědčení. Mohli by jsme tedy dotyčného stokrát přesvědčovat, že po něm nejdou, on by ale měl i tak pocit právě opačný.
Je mnoho a mnoho pohledů na psychotické zkušenosti, dalo by se říct že tolik, kolik je lidí zabývajících se jimi a prožívajících je. Pro lepší představu uvedu ten, že se při něm oddělí část ega, tedy toho celku, který v tuto chvíli považujeme že jsme my a je pod naší vědomou kontrolou, právě od vědomé kontroly a začne být pro nás skutečná.
Naše představa se v tu chvíli pro nás stane skutečností.
Tento člověk mohl být ve velmi tíživé životní situaci ze které nebylo opravdového úniku jakmile se mu zformovala myšlenka na to, že jako superman, tak by všechny problémy hravě vyřešil, oddělila se celá tato idea od vědomé kontroly a dotyčný o sobě začal prohlašovat, že je superman, problém byl takto jaksi vyřešen a nyní může být velmi obtížné dostat jej zpět k jeho pravé identitě.
Nutno ale říci, že lidé s podobnými bludy se podle nich většinou nechovají, nebo je jejich chování nekonzistentní ( Jsem Ježíš Kristus, ale mám mobilní telefon) neboť většinu chování stále zajišťuje ego, tedy vědomá kontrola. Případů kdy vliv bludu plně převezme chování je poměrně málo.
Nutno zmínit, že tento způsob vyrovnání se se situací nemáme každý stejně daný ale je u každého jiný někdo tak má bariéru zabraňující rozlití ega do vnímání a uvažování jakoby tenčí, někdo zase širší a někdo ji má řekněme narušenou.
Kdy už je to schizofrenie?
Jako schizofrenie se nazývá stav, kdy je psychotické uvažování natolik stálé, že se stalo chronickým, nebo je zde tento předpoklad a navíc dotyčný musí mít s tímto způsobem existence značný problém nebo jej má jeho okolí.
Například i v našich končinách je spousta léčitelů, kteří by splňovali základní charakteristiky pro schizofrenii, jestli ale tyto stavy jsou schopni zvládat a nevyhledají lékaře, nikdy se schizofreniky nestanou, budou pouze pro okolí „jiní“.
Schizofrenie tak není materiálně podložená diagnóza jako například špatná srdeční chlopeň, a velmi tak záleží na jedinci a okolí jak se s těmito změnami ve svém prožívání vyrovná a také například na tom jaké budou k dispozici diagnostická kritéria, která se stále mění.
Není to pevně definovaný jev, je to soubor diagnostických kritérií, panuje pouze přibližná shoda o tom jak se projevuje (bludy, halucinace, dezorganizace) ale hranice mezi schizofrenií a normalitou je uměle vytvořená a může se v čase a kultuře a i mezi jednotlivými experty lišit.
Rozpad, ubrání na kontrole, ve vědomí přibude alespoň jeden nový samostatný prvek, toto jsou společné znaky psychotických stavů. Velmi často jsou negativního rázu, jelikož přichází změny, kterým nerozumíme, bojíme se , jsme zmatení, okolí je z nás zmatené. Značné množství je ale i psychotických stavů, jenž mají na jedince pozitivní vliv, pomáhají například nalézt nový pohled na sebe sama a na okolní svět mohou být i tak až příliš intenzivní, ale pokud jsou plně přijaty mohou mít nesmírně přínosné. Takové zážitky se většinou nazývají spirituálními. Nabývají mnoha a mnoha forem, dalo by se opět říci, že tolik kolik je na světě lidí a kolik každý z těch lidí má v životě okamžiků, tolik může být různých spirituálních zážitků.
Žádný nebude stejný a především záleží jaký mají hluboký vnitřní smysl pro dotyčného, často tak nejsou v plné své šíři vůbec sdělitelné.
Podobně jako psychotické stavy je jedním z průvodních jevů narušení hranic mezi tím co jsem já a co mé představy a co okolní svět. Člověk prožívající hluboký spirituální zážitek může cítit, že nedokáže rozeznat, kde začíná jeho osoba a kde okolní svět. Cítí se ve spojení se vším, každou buňkou, každým atomem. Lpění na vlastní osobě v tuto chvíli přestává dávat smysl, je jedno kdo je, jak se jmenuje, kdy se narodil, pouze vnímá existenci všeho. Tento druh spirituálního zážitku je jedním z nejčastějších a často jej může následovat doživotní pozitivní změna v lidském prožívání.
Hranice ega zde nebyla pouze narušena, aby se z ní „utrhla“ jedna idea jako v předchozím příkladu se supermanem, hranice ega se zde jaksi rozplynula do všech směrů, přestala dávat smysl.
Potenciál spirituálních zážitků
Spiritualních zážitků je celá řada druhů, i hluboká láska k bližnímu boří hranice mezi tím, kde končí má osoba a začíná osoba milovaného a hluboká láska k lidstvu boří individuální hranici mezi mou osobou a zbytkem lidstva. Co bolí někoho dalšího, bolí také mne, z čeho má někdo radost, činí radost také mi.
Dalo by se říci, že při těchto zážitcích se naplno odblokuje potenciál lidské mysli, potenciál toho, co dokáže v jeden moment prožít a pochopit. V běžném životě jsme většinou schopni dojít k pochopení jednoho konceptu v daném okamžiku, něco nám takzvaně „docvakne“, při spirituálních zážitcích lidé často dochází k pochopení mnoha a mnoha konceptů v jednom okamžiku, může se stát, že takřka vše, co jsme za život prožili, pochopili „zacvakne“ konečně do sebe a začne dávat smysl jako jeden funkční celek.
Proces, mezi spirituálním zážitkem a „nově nabytou harmonií“ se nazývá integrace, je to proces toho, jak nově nabyté poznatky a vhledy do sebe zpátky zapadají, stávají se součástí naší osobnosti a jsme schopni se k nim v klidu vracet. Integrace nemusí být často tak samozřejmý proces jako na obrázku nahoře. Integrace často vyžaduje dlouhé chvíle klidu a rozjímaní, aby se místo harmonie neusadil v mysli ještě větší chaos než byl předtím.
Kdy je to spirituální zážitek a kdy psychóza?
Spirituální a psychotické zážitky by se daly přirovnat k jízdě autem, ve kterém jsme dosud jezdili na polovinu výkonu a najednou začalo jezdit na plný výkon. Pro nepřipraveného jezdce navíc na celkem nebezpečné cestě v plném provozu může být něco takového pohromou. Tento člověk by byl dost možná velmi vyděšený a dokonce by mohl i havarovat. Naopak trénovaný závodník na speciální dráze by takovou, i když náročnou situaci, zvládl spíše s přehledem.
Asi takový rozdíl by mohl být mezi člověkem prodělávajícím psychózu a například meditujícím mnichem v klášteru nebo pečlivě připravovaným šamanem. To ovšem neznamená, že nepřipravený člověk musí celou situaci a její výstup hodnotit čistě jako negativní, náročné situace sebou často přináší nové poznatky a schopnosti, které by jsme jinak nezískali, mohou nás činit silnějšími a moudřejšími, než jsme předtím byli.
Psychózu a spirituální zážitky tedy spojuje určité narušení hranic ega a s tím změněné vnímání a prožívání okamžiku, které může být opravdu pestré a může být jak opravdovou noční můrou tak nejvyšším blahem, které si v normálním stavu ani nelze představit. V některých případech je hranice mezi psychózou a spiritualitou trochu jasněji viditelná, například při porovnání paranoidního člověka, který věří, že jsou jeho myšlenky vysílány do rádia pomocí čipu zabudovaného v mozku a meditujícího mnicha cítícího se právě ve spojení s bohem. Někdy je ale hranice méně znatelná a velmi záleží také na kultuře a celkovém rámci doby, například různá zjevení svatých by byla dnes nazvána psychotickou poruchou a v dřívějších dobách byla požehnáním.
Jak to vidí mozek?
„Mozek vidí celou myšlenku naráz se všemi okolnostmi a také vidí všechny úhly pohledu ze kterých lze vidět a všechny způsoby jak je využít. Vidí široký zástup konceptů z níž každý vypadá důležitější a zároveň podezřelejší než ty další, které by veškerá komplexnost syntaxe nestačila vyjádřit.“
Například tento výrok by jistě mohl patřit starověkému mystikovi, patří ale člověku moderní doby, s diagnostikovanou schizofrenií.
Paranoia
Vraťme se ještě na moment k paranoidnímu člověku s myšlenkami v rádiu, jelikož tyto způsoby uvažování jsou u psychotických lidí poměrně časté a hezky ilustrují jednu věc.
Základem tohoto bludu je neschopnost určit, kde končí mé myšlenky a kde začíná okolní svět.
Tento nezvyklý pocit je potřeba si nějak vysvětlit, a jelikož standardní vysvětlení tomuto moc nestačí a navíc se tento proces děje podvědomě, stačí pak jen málo k tomu, aby dotyčný došel k přesvědčení, že jsou jeho myšlenky vysílány ven pomocí mikročipu v mozku. Naše mysl se automaticky snaží o to, aby jí věci dávaly smysl, to ale neznamená, že musí dávat smysl i lidem kolem. Je to proces, který probíhá často mimo naši kontrolu.
Co s tím má tedy společného kreativita?
Co s tímhle vším má ale dělat kreativita? Jelikož jsme ji zmínili v nadpise, tak zde jistě nějaká spojitost bude.
Kreativita ve své nejhlubší podstatě znamená nalézání nových řešení problémů. Kreativní řešení se může vyskytovat naprosto všude, nenalézají je pouze akademičtí malíři a vynálezci ale také kdokoliv jiný, stačí, když si zamícháte ráno kávu nožem.
Tedy pardon, toto už nestačí, neboť by jste to pouze zkopírovali z tohoto textu. Tak by jistě stačilo udělat si kávu místo do hrníčku do misky...to už by taky nestačilo asi víte proč. Jinak ale jakékoliv nově vytvořené řešení se dá nazvat kreativním. Nejde o to, zda jej už někdo na druhé straně planety vymyslel nebo ne, musí pouze překročit rámec toho co máte naučené vy a rámec toho, jaké máte dosavadní zkušenosti. Neznamená to dosavadní znalosti a zkušenosti úplně popřít, naopak využít je, ale dostat se s nimi jakoby o krok dále, než doposud. To je podstatou čisté kreativity.
Nyní si představte vaše jednotlivé myšlenky jako síť.
Jednotlivé koncepty jsou od sebe různě vzdálené v závislosti na tom jak moc spolu souvisí. Třeba židle je kousíček od stolu, ale pokud se od židle chcete dostat k lesu, musíte jít přes dřevěnou desku, dřevo a strom.
Takto by jsme si v síti mohli představit milióny myšlenek, které máme dostupné v hlavě. Některé jsou si blíže a některé dále od sebe, pokud přemýšlíme, spojujeme tyto myšlenky dohromady a pokoušíme se přijít s řešením, které dává smysl.
Pokud k nalezení řešení problému používáme pouze myšlenky nejbližší té ústřední, můžeme sice nalézt řešení, ale většinou moc originální nebude. Tak například k při ztracených klíčích od auta nás k jeho otevření napadne použít něco ze sady nářadí, šperhák, drát, ale kreativní člověk si například může uvědomit, že lze použít pevný obal od knihy k dostání se k mechanismu od dveří skrz škvíru mezi oknem a dveřmi.
Pro méně kreativního člověka je kniha napevno spojená s procesem čtení a nespojí si i její ostatní vlastnosti, jako je pevný tenký obal.
Kreativita je tak v podstatě schopnost plynule cestovat mezi vzdálenými myšlenkami a umění je také nějakým funkčním způsobem spojit.
Neboť pokud jsem pouze schopen spojovat vzdálené koncepty bez alespoň malé souvislosti a smyslu těžko to nazývat kreativitou. Takové chování se může spíše projevovat jako tzv. Slovní salát, který se někdy vyskytuje u závažnějších psychóz a vypadá jako naprosto nesouvislé „blábolení“, které by mohlo znít třeba takto: „Rajče včera pospíšilo, který se přepadnuvší odendal dodnes platný jako zítra od maminka“. I když jsou v této větě velmi originální a vzdálená slovíčka, těžko ji nazvat jako kreativní, neboť nám nedává žádný smysl. Také zde je ovšem hranice překvapivě dosti tenká a třeba v moderním umění to, co některým přijde jako „umělecký salát“, může znalec posoudit jako naprosto geniální a kreativní kus umění.
Dle výzkumů dědičnosti vloha kreativity poměrně úzce souvisí s možností diagnózy schizofrenie, neboť u umělců a jiných kreativních lidí byl v příbuzenství daleko častější výskyt lidí s touto diagnózou. To zda člověk bude mít problém ve fungování natolik velký, aby byl diagnostikován jako schizofrenik tak není dáno čistě geneticky, ale geny na tom mají značný podíl.
Tak kreativní i psychotický proces se dají představit jako úzce příbuzné, v některých případech dokonce zaměnitelné v závislosti na úhlu pohledu. Neboť není přeci nadmíru kreativní řešení problému vytvořit si halucinaci nebo blud, který tento problém alespoň subjektivně vyřeší?
A nejsou umělci ve své podstatě psychotičtí, když vidí svět velmi odlišnýma očima než běžný člověk? Dalo by se říci, že umělce a psychotika často může dělit jen schopnost sdělit tuto odlišnost ostatním lidem a ukázat jim, že je jakýmsi způsobem cenná pro ně i pro okolí.
Právě umělec i psychotik často nemá problém odprostit se od zaběhnutých kolejí, popustit uzdu fantazii, jakoby zapomenout na to kým je a co má pevně naučené a nalézt tak nové způsoby řešení problémů, nové způsoby lidského fungování, nové způsoby vnímání reality.
Dělí je ovšem schopnost pracovat s touto vlohou cestovat mezi vzdálenými myšlenkami tak, aby je příliš neovládla, aby nezačali být pro okolí až příliš „divní“ a aby se sami neztratili ve svém originálním světě.
Psychóza a šamani
Dle mnoha průzkumů značné procento lidí doznalo (okolo 30%), že někdy mělo psychotický zážitek. Chceme si udělat i vlastní statistiku vás čtenářů, takže na konci článku se můžete vyjádřit, zda jste měli psychotický zážitek. Nemusíte mít strach, že na vás půjdeme se svěrací kazajkou.
Pokud vás zaujal vztah psychózy a spirituálních zážitků a nedělá vám problém jazyk anglický, můžete navštívit stranku cestovatele Phila Borgese (http://www.philborges.com/crazywise), který se setkal s mnoha šamany po celém světě a nyní se zabývá vztahem tohoto fenoménu právě s lidmi, kteří dnešní lékařská věda nazývá „schizofrenik“ . Tento cestovatel zjistil, že pozice šamana je v každém původním společenství a hraje v životě kmene klíčovou roli. Všichni šamani měli společné znaky:
- V mládí u nich začala krize, kdy měli zážitky které by jsme dnes nazvali jako halucinace a bludy, tedy například začali slyšet hlasy nebo vidět duchy.
- když o tom promluvili s někým starším, řekli jim, že je to dar, se kterým budou dále pracovat.
- Poblíž byl starší šaman, který jim pomohl využít tyto stavy pro jejich dobro a dobro vesnice. Pomohl jim najít nitky mezi vizemi a sdílenou realitou. Tento starší šaman je člověk, který si prošel podobnými zážitky a naučil se s nimi žít, má tedy zkušenosti z první ruky jak to všechno zvládat.
- Začátkem šamanské kariéry byl vždy iniciační rituál, kdy se dostali do velmi silných změněných stavů vědomí, aby mohli „vycestovat“ do světa duší a navrátit se moudřejší a jakoby znovuzrození. Tento silný zážitek jim dovoluje oprostit se od své dosavadní osobnosti a stát se naplno šamanem.
Informační zdroje pro tento článek:
Buckley, P. (2013). Creativity and mental disorder: family study of 300 000 people with severe mental disorder. Yearbook of Psychiatry and Applied Mental Health, 2013, p.291.
Buckley, P. (1981). Mystical Experience and Schizophrenia. Schizophrenia Bulletin, 7(3), pp.516-521.
Dykes, M. and McGhie, A. (1976). A comparative study of attentional strategies of schizophrenic and highly creative normal subjects. The British Journal of Psychiatry, 128(1), pp.50-56.
Chung, M., Fulford, K. and Graham, G. (2007). Reconceiving schizophrenia. Oxford: Oxford University Press.
Bob, P. and Louchakova, O. (2015). Dissociative states in dreams and brain chaos: implications for creative awareness. Frontiers in Psychology, 6.
Mohr, C. and Claridge, G. (2015). Schizotypy--Do Not Worry, It Is Not All Worrisome. Schizophrenia Bulletin, 41(suppl 2), pp.S436-S443.
Silverstein, S. (2014). Jung's views on causes and treatments of schizophrenia in light of current trends in cognitive neuroscience and psychotherapy research I. Aetiology and phenomenology. Journal of Analytical Psychology, 59(1), pp.98-129.
Sussman, A. (2007). Mental illness and creativity: a neurological view of the "Tortured Artist". Stafford Journal of Neuroscience.
Schizofrenie bestaat niet. (2016). Schizophrenia doesn't exist, psychosis susceptibility does-. [online] Available at: https://www.schizofreniebestaatniet.nl/english/ [Accessed 23 Sep. 2016].
Postupně mě tvoje/vaše články více zaujímají. Obsah i způsob sdělení je mi příbuzný.
Díky za podnětný článek…!
Ahoj, díky za článek. Přemýšlím nad tím, zda existuje nějaké časové rozmezí integrace zážitku, jehož délka by se dala považovat za “zdravou”? Jestli existuje nějaký bod, do kdy je žádoucí, že člověk zůstává v jisté bezbřehosti, ve stavu mysli, že nic nedává smysl jelikož to vlastně pro mě jako pro individuum je přesahující? Je možné, že po jistém čase v procesu integrace, hraje roli ztráta odpovědnosti (spojená s pocitem jednoty) kterou popisuje například Yalom? Díky moc.
[…] Víme, že genetika má vliv, v příbuzenstvu člověka se schizofrenií jsou častěji další lidé s duševním onemocněním a také častěji má v rodině umělce (jak souvisí kreativita a schizofrenie zde v článku) […]