Bo_Lest

Zkouší tě bolest? Třeba tě jen k tělu chce svést, stav, který je třeba překonat?
Co jej radši pozvat dovnitř. Nalaď pozornost do svého nitra, vyzvi daemona, on ti odpovídá.
Ponoř se do nevědomí, ten proud, stačí si boty vyzout a spojit se se zemí.
Kdo říká, že tam dole nic není?
Ty, či jsou to jen naučené hlasy?

Ty ozvěny se však neozývají od lidí, od kulturních struktur. Ty se tě snaží ochočit, do matérie tě stočit, do klubíčka, co kafíčkem tě hýčká.

Přestaň hrát tu hru, neb her jiných jsou tisíce. Proč tě zrovna tato baví?

Život to je dobrodružství, které ti možná utíká mezi prsty. Vydej se se mnou na přechod, co značí, to výročí, jako když žabka poprvé z rybníka vykročí. Tak probuďme se z té záplavy, vynořit se a nadechnout, je toho moc?

Stačí si lehnout, jsi svobodná bytost, překonat řád však nemusíš, stačí nechat zářit vnitřní hlas, to srdce co buší v nás, ta společná vibrace.

Jasnější než hvězd tisíce a přesto nejde slyšet ušima, jen možná když pokušení pohasíná.

Pak začne tikat, pojďme si zase na ten rytmus zvykat, ten nebeský zrak, co prochází skrze vše a přece tu zrovna není, nevidíš jej, neb hledáš a ani nevíš co.........

Kdo hledá, ten možná najde, ale co nachází oči, to tě divně stočí.

Tak je zavři a viď, vydej se na cestu, kde spojíš temnotu a světlo.

Kde tělo a duše najdou společnou řeč, taková, která přestane být křeč, jen uvolnění, co něco mění, co přehlíženo bylo, nyní může být to hlavní.

Tvůj vnitřní svět, promění se v květ.