„Psaní je forma terapie. Občas si říkám, jak se ti, co neumí psát, skládat hudbu nebo malovat, vůbec
mohou vyhnout šílenství, vypořádat se s depresí a strachem.“

Graham Greene

Účely umění

Umělecká tvorba je dle dochovaných kreseb v jeskynních, či hudebních nástrojů od nejrůznějších
kmenů stará jako lidstvo samo, ne-li dokonce starší. V dnešní době a můžeme předpokládat, že i v
dobách dávných mělo umění mnoho významů.

Mezi nejběžnější význam patří zkrášlení našeho prostředí a užitných předmětů, nebo taky zachycení doby pro další generace, která snáze pochopí způsob myšlení, jenž byl v dávných dobách.

Například vcítit se do myšlení lidí žijících za dob romantismu si lze jen těžko představit I po přečtení spousty pouček, ale stačí vidět pár obrazů, či si přečíst jedno dílo a můžeme být unešeni na vlnách romantiků stejně jako lidé o mnoho generací před námi.

Tyto dva účely umění jsou velmi důležité, pro nás Za Břehem je podstatná moc umění propojovat lidi navzájem, žijící sice ve stejném čase, ale s rozdílnými pohledy na něj.

 

Umělec je při své tvorbě jakýmsi prostředníkem mezi divákem a bezbřehým oceánem inspirace a kreativity, poskytující divákům nové pohledy na svět a lidskou psyché.

Sbližování se jazykem umění

To je domnívám se, ten nejvyšší účel umění, propojovat lidi mezi sebou a rozšiřovat způsoby nazírání na svět. Napomáhat toleranci v různorodosti toho, jak můžeme vidět svět.

Právě lidi často myšlením dosti odlišní od "zdravých", nejčastěji nosící diagnózu schizofrenik, bipolární
(maniodepresivní), nebo psychotik, jsou od většiny společnosti velmi vzdálení. Jsme od nich vzdálení jak fyzicky, jelikož jsou často po mnoho let zavřeni v psychiatrických ústavech, tak jsme si vzdáleni svými způsoby myšlení a vnímání světa.
Právě o jedincích s duševní nemocí se tvrdí že mají schopnost vidět svět novými a originálními
způsoby; doslova vidět věci, které ostatní nedokážou.

Dalším účelem umění je, že tvorba má pozitivní vliv na samotného umělce, tomuto principu se říká
katarze. Právě díky katarzi pokud naše často nezvyklé či negativní pocity vyjádříme a pomocí
nějakého media zhmotníme, tak se nám uleví. Nějakým aktivním způsobem jsme se totiž našimi
problémy zaobírali a dostaly hmatatelnější formu. Umělecká tvorba je často pro nezvyklé zážitky
daleko lepší medium než si o problému pouze povídat.

Při umělecké tvorbě jsme totiž daleko méně svázáni konvencemi a jsme schopni do ni dát úplně jiné věci než při běžné konverzaci.

Například kreativita a schizofrenie jsou zřejmě sobě blízké fenomény, ten oceán božské inspirace ve kterém se umělci máchají je možná ten samý, jako ten ve kterém se „blázen“ topí. To však neznamená, že se v něm nenaučí časem plavat. V rodinách umělců, jsou častěji i příbuzní s diagnózou schizofrenie a naopak.

Citáty

Umění je výsledkem inspirace a inspirace má spirituální povahu. Tedy umělecká tvorba je v podstatě
spirituální aktivita.

 

Pokud by jsme chtěli ve zkratce definovat umění, mohli by jsme říci že to je komunikace člověka se smyslem pro existenci, objevení hlubokých tajemství, dostávání se ke zdrojům věcí. Umělec je prostředník mezi tímto zdrojem a příjemcem.

 

Pokud umělecká inspirace, která je základem každému umění, je spirituální povahy, tak ideální
forma umění je přímý přenos inspirace nebo osvícení na diváka. Mentální resonancí je divák veden
do stavu fascinace, té samé jako umělec a zažívá stejné nadšení z jednoty se zdrojem a esencí
existence. Tyto zážitky, kde umělec přímo přenáší svou inspiraci mohou být pravdivě nazvány
spirituální umění.

 

Touto formou kreativity umělec komunikuje s kolektivním nevědomím, se spirituálními potenciály
celého světa. Vyzařuje inspiraci do okolí, měníce tím stavy mysli příjemců. V této fázi vývoje umění a spirituality se tato dvě pole začínají prolínat, dovolujíce umělci a šamanovi se opět spojit v jedné osobě jako tomu bylo za časů prehistorických.

Lidstvo udělalo obří kruh dlouhý mnoho tisíc let a nyní má přístup k nevinnému stavu, kde pravá
podstata přirozeného je dána zpátky člověku a kde spiritualita oplodňuje každý moment existence.

Barva je síla, která přímo ovlivňuje duši. Barva je klaviatura, oči jsou kladívka, duše je piáno s
mnoha strunami. Umělec je ruka která hraje, udeřující do různých kláves, rozvibrovající tím duši
diváka.

Wassily Kandinsky

 

„Vnější potřeba“ nikdy nejde za limity konvencí, ani neprodukuje jinou než konvenční krásu. Zato
„vnitřní potřeba“ nezná tyto limity a často produkuje výsledky konvenčně nazývané „ošklivý“. Ale
„ošklivost“ sama je termínem konvencí a znamená pouze „duševně nesympatické“, aplikováno na
nějaký výraz vnitřní potřeby buďto přerostlý, nebo ještě nedosažený. Ale zato vše co přiměřene
vyjadřuje vnitřní potřebu je krásné.

Wassily Kandinsky

Umělec není narozen, aby žil životem slastí. Nesmí žít lenivě; Je na něm, aby dělal těžkou práci,
která se často ukáže jako kříž, co má býti nosen. Musí si uvědomit, že jeho každý skutek, pocit a
myšlenka jsou surovým materiálem, ze kterého roste jeho práce. Je tedy volný v umění, ale ne v
životě.

Wassily Kandinsky

Umění je prostředkem spojení mezi lidmi, vázající je dohromady stejnými pocity a je
nepostradatelné pro život a vývoj směrem k blahu jedinců a celého lidstva.
Lev N. Tolstoy

0 0 Volit
Article Rating
Subscribe
Notify of
guest
0 Comments
Komentáře
Ukázat všechny komentáře